Jak odpovídat na otázky při pohovoru?

Při hledání nového zaměstnání je třeba překonat dva základní milníky. Nejprve vás na základě životopisu musí pozvat na pohovor a pak na tom pohovoru musíte uspět. Dnes se zaměříme na způsob vaší prezentace u pohovoru a to zejména co se týká odpovědí na otázky. Zjistíte, jak odpovídat na otázky tak, abyste zvýšili svoji šanci na úspěch a přitom si nemuseli nic vymýšlet.

Odpovězte na otázku

Paradoxně nejtěžší je pro uchazeče jednoduše odpovědět na položenou otázku. Každý přemýšlí, jak by zajímavě a hlavně komplexně odpověděl, a nakonec se do toho tak zamotá, že už ani neví, jak zněla otázka. Proto odpovězte přímou odpovědí, jednoduše a nesnažte se to moc rozvíjet. Pokud se ten, kdo s vámi rozhovor vede, bude chtít zeptat na něco dalšího, jistě to udělá.

Například:

Otázka: Proč jste z této práce odešla?

Odpověď: Vedlo mě k tomu několik faktorů, nejdůležitější byl vztah s nadřízenou a pak mi vadilo dlouhé dojíždění. Některé další důvody se k tomu přidaly, ale nebyly tak důležité.

Tečka. Teď je na vašem protějšku, aby se zeptal. A můžete mi povědět více o… a vybere si, o čem chce slyšet více.

Když odpovídat nechcete…

Možná, že odpověď na tuto otázku pro vás není lichotivá. Řekněte tedy rovnou, že odpovídat na tuto otázku pro vás není lehké, ale pokusíte se. A pak buďte upřímní. Odkryjte karty a počkejte, jak protějšek zareaguje. Dobré je uvést fakta, krátké vysvětlení vaší role a hlavně to, co jste si z dané situace vzali. Ale určitě se nesnažte mlžit, lhát, zamluvit otázku nebo odpovědět na něco úplně jiného. Nebudete důvěryhodní.

Nedávejte příliš mnoho informací

Někteří lidé dělají tu chybu, že chtějí říct všechno. Nakonec v zápalu upřímnosti na sebe řeknou i to, co by vlastně na sebe říct nechtěli. Ale přijde jim to nějak správné. Stačí, aby se personalista chvíli na nic neptal, a hned mají pocit, že musí mluvit a mluvit. Tím si ale škodí. Nikdy totiž nemůžete vědět, co přesně chce vědět, a tak se nesnažte předem odhadnout jeho otázky a hned na ně odpovědět.

V praxi se mi stalo, že celý pohovor za mě odvedla paní, které jsem vlastně ani nemusela dávat žádné otázky, stačilo se různě dívat a ona hned povídala, protože měla pocit, že přesně ví, co chci slyšet.

Je dobré si uvědomit, že personalista pokládá otázky s určitým záměrem. Nechte ho jeho záměr naplnit.

Prodávejte firmu, ne sebe

Lidé se často snaží prodat tak urputně, že se vychvalují, jak dělali to a to a jak jsou dobří. Lépe ale funguje, když místo sebe prodáváte firmu, do které se hlásíte. Například. Otázka: Proč jste se přihlásil na tuto pozici?

Varianta odpovědi – prodávám sebe: Protože jsem už přesně tohle dělal. V téhle firmě jsem vedl lidi a přesně jsme řešili tyhle problémy co máte vy, se systémem také umím pracovat. Myslím, že bych u vás mohl to, co umím uplatnit.

Varianta odpovědi – prodávám firmu: Protože se mi líbí, co vaše firma dělá, jakou má pověst a jak se prezentuje. Umím se ztotožnit s vaším produktem a zejména se mi na něm líbí (xy). Dovedu si představit, že bych u vás uplatnil své dovednosti, co se týká vedení lidí a obchodu.

Vyhněte se sarkasmu

Někdy se kandidáti snaží být vtipní a vlastně otázku personalisty „shodí“ sarkastickou poznámkou. Někteří vtipem získávají čas na rozmyšlenou.  Nepůsobí to dobře. Naopak to ukazuje na malou schopnost zpracovat informaci v pozitivním tónu nebo na to, že si věci člověk může brát osobně, i když to zahraje do vtipu. Sarkasmus je vlastně lehká forma násilí (protože je vždy na něčí účet) a proto se mu vyhněte.

Buďte pozitivní

Snažte se, aby vaše odpovědi byly pozitivní. Pokud se něco nepovedlo, co jste si z toho vzali? Co jste získali díky těžké etapě? Co jste si uvědomili díky nevyhovující předchozí práci?

Všechno, co řeknete, by mělo ve výsledku vyústit v pozitivní výsledek – tedy že jste se něco naučili. To ocení každý zaměstnavatel. A díky tomuto principu se ani nemusíte u pohovoru bát přiznat, že jste někdy udělali chybu.

 

Sdílejte článek

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.